Křišťálově čistý Babiš

Andrej Babiš je čas od času konfrontován se svojí minulostí. Potrápily ho zejména kauzy jeho členství v StB a dotačního podvodu v projektu Čapí hnízdo.

V obou případech se mu podařilo nakonec vyklouznout bez ztráty popularity. Může mu být úplně jedno, jestli přetrvávají pochybnosti, protože přesvědčil tu část veřejnosti, o kterou mu jde. Když se čas od času někdo ke kauzám vrátí, tak to Babiš vyřeší jednoduše mávnutím ruky - to už je přece stará historie.

Co na tom, že nečlenství v StB mu dosvědčili tři důstojníci StB, kteří se kdysi zavázali k tomu, že nikdy neprozradí svoje agenty? Údajně to tehdy zfalšovali, aby vykázali nějakou aktivitu, protože už dlouho nikoho nenaverbovali. Soud v Bratislavě jim to uvěřil, ačkoli odborníci takové vysvětlení odmítli s tím, že falšovat záznamy v několika svazcích současně by bylo nesmírně obtížné, protože s každým záznamem narůstalo nebezpečí odhalení podvodu. Nehledě na to, že pokud to udělali v případě Babiše, asi by takových falešných svazků vedli několik a počet falešných záznamů by tak rostl exponenciálně. Takže buďto si z nějakého těžko představitelného důvodu estébáci za falešného agenta z tisíců jiných možností vybrali zrovna syna z prominentní komunistické rodiny, vyhnuli se odhalení a ještě si na všechno tak dobře pamatovali, že to po třiceti letech mohli dosvědčit u soudu, anebo byl Andrej Babiš agent StB pod krycím jménem Bureš. Soud nás nutí respektovat názor, že se stalo to první.

Co na tom, že Čapí hnízdo veřejně Babiš označil za svůj nejlepší nápad? Dokázal sehrát naprosto neuvěřitelné divadlo, na jehož konci měla být víra v to, že jeho společnost získala dotaci ve výši 50 milionů naprosto legálně, protože v době žádosti o dotaci a v průběhu běhu dotační podmínky nebyla jeho. Babiš jednoduše převedl firmu ze svého majetku do režimu anonymních akcií a po uplynutí nezbytné lhůty nechal tuto firmu zase splynout s jinou svojí firmou. Opět tedy můžeme buďto uvěřit tomu, že se podnikatel ze Slovenska rozhodl podojit erár o 50 milionů, takže vytvořil netransparentní strukturu s anonymními akcionáři, aby na skutečný záměr nebylo vidět, anebo to celé byla jenom nešťastná shoda okolností, kdy dobře míněný projekt všeobecně respektovaného altruisty velkoryse podpořila EU, ale obchodní plán bohužel nezafungoval, takže nezbylo, než aby ho převzala nějaká solventní firma - a shodou okolností zase Agrofert. V tomto případě nás k respektování toho druhého vysvětlení nic nenutí, ale je ticho po pěšině, takže jsme to asi přijali za své.

Tyto dvě kauzy nedokázaly nic o Babišově nevině, ale o naší ochotě přizpůsobit se. Jasně, že to z Babišovy strany není přesvědčivé; no a co? Však po tolika letech je to téma vlastně už passé, takže i kdyby byl agent StB, tak už to nemá žádný význam. (Škoda, že tohle neřekli Simonu Wiesenthalovi, mohl s tím lovem nacistů přestat už někdy v roce 1970 a neprudit.) A to Čapí hnízdo sice trošku podělal, ale spíš proto, že víc přemýšlel o těch zvířátkách, než o transparentnosti finančních toků. Ostatně to dělal v době, kdy ještě vůbec netušil, že někdy vstoupí do politiky. Navíc už byl moc bohatý na to, aby riskoval kvůli pár desítkám milionů.

Za tohoto stavu věcí bude velice zajímavé sledovat, jak se Andrej Babiš vyrovná s jeho nejnovějším problémem v podobě nákupu korunových dluhopisů. Zatím na to jde stejně jako v případě Čapího hnízda, protože se mu to už jednou vyplatilo – mediální masáž, odvádění pozornosti, mlžení. Vždyť všechno je v pořádku, tvrdí Babiš: Agrofert potřeboval hotovost kvůli financování svých projektů na Slovensku a v Německu, takže vydal dluhopisy za 3 miliardy, aby si peníze obstaral. Nabídl za to 6% úrok. Pro Agrofert jsou zaplacené úroky nákladová položka, takže snižují jeho základ daně. Pro kupujícího jsou korunové dluhopisy výhodné proto, že úroky se při výpočtu daně zaokrouhlují na celé koruny dolů. Všechno bylo naprosto legální, navíc korunové dluhopisy zavedl do praxe Mirek Kalousek – Agrofert a s ním stovky dalších pouze následovali stát.

Jenomže všechno je jinak. Agrofert ve skutečnosti žádné peníze nepotřeboval, protože své dluhopisy nikdy nenabídl k volnému prodeji, ale pouze Andreji Babišovi. Dosud se podařilo prodat pouze polovinu emise, což je v případě třímiliardové emise tak obrovský balík, že by to ohrozilo plánovaný tok peněz celého Agrofertu. Nehledě na to, že za dluhopisy musel Babiš zaplatit převodem ze svých soukromých účtů, nikoli z účtů spojených s Agrofertem. Tvrdí, že ty peníze měl, že je mohl vydělat. Možná ano, ale je prostě podezřelé, že veškeré peníze, které kdy vydělal a zdanil, tak vložil do těch korunových dluhopisů, ale zároveň někde získal další více než miliardu z nezdanitelných příjmů. Kde tedy vzal peníze na nemovitosti, umělecká díla, akcie a jiné dlouhodobé investice, které mu vydělaly miliardu, když nepocházely z Agrofertu?

Babiš svoji argumentaci dál rozšiřuje, že se choval stejně jako ostatní, protože ty tři agrofertí miliardy nejsou nic proti celkové emisi všech korunových dluhopisů v roce 2012. To je svým způsobem pravda, protože v tom roce, přesněji řečeno v prosinci toho roku, vydaly své dluhopisy i mnohé další společnosti, a to v celkovém objemu téměř 120 mld. Kč. Ani v roce 2011, ani v roce 2013 už soukromé společnosti prakticky nebyly ve vydávání korunových dluhopisů aktivní. Naopak stát prodával své korunové dluhopisy ve všech třech letech, a to v celkovém objemu téměř 110 mld. Kč. Určitě je správné podívat se, jaké úroky za své korunové dluhopisy v roce 2012 nabízely jiné firmy. V tomto srovnání vychází Agrofert velice dobře, protože některé jiné firmy nabídly i trojnásobný úrok.

Co nám vlastně chce Andrej Babiš říct? Agrofert peníze nepotřeboval, ale úročil méně než jiné firmy, které hotovost taky nepotřebovaly. Takže sice to bylo zneužití zákona (tedy korupce, proti které v ostatních případech Babiš tak hlasitě bojuje), ale asi se máme zabývat jinými kauzami. Kradou přece hospodští. Taky je možné, že je v korunových dluhopisech namočeno tolik důležitých firem a lidí, že to nakonec usne u soudů, které si nedovolí na velkokapitál sáhnout. Prostě jim zase bude o něco líp. A my ostatní se s tím tak nějak smíříme a zase vplujeme o kousek hloub do normalizačních vod. Nebo ne?